Ingrid jde do školky
Na svůj
první den ve školce si nepamatuju. Nevím, kam se mi všechny
vzpomínky z mládí ukládají, ale tahle je právě ta, kterou bych
si zase rád vybavil. Dítě, resp. velmi mladý člověk by ve
školce měl najít útočiště - místo pro inspiraci, zábavu,
vznik nových přátelství. Dnes je to právě moje dcera, kdo jde
poprvé do školky. Povezu jí autem, mám to cestou do práce.
Dopravní situace není zrovna ideální, ale co se dá dělat,
stejně bych musel jet do centra.
Zaparkoval
jsem auto na Výtoni. Malá procházka po nábřeží nám neuškodí.
Tak trochu mě překvapuje, jak je tu po ránu málo lidí. Nikde ani
noha a přitom o pár metrů výš jezdí jedno auto za druhým.
Konečně přicházíme ke školce, vlastně to není ani tak školka,
jako loď. V prvním patře, nebo spíš palubě je zázemí a provoz
školky, nahoře se pak kroutí zahrada. Zvenku jsem pořádně
nechápal oč jde, musel jsem si to prostě osahat a zažít.
Byl
jsem si to tu ohlídnout už před měsícem, člověk chce mít
jistotu, že svěřuje svoji ratolest do správných rukou. V
doprovodu paní učitelky jsem si mohl vyzkoušet, jaké to je, být
zase dítětem. Na střechu školky se člověk dostane snadno,
rovnou ze zádveří, ani se nemusí přezouvat do bačkůrek a už
pobíhá po zahradě. Vážně jsem si tam zaběhal, tvarování
celého prostoru k tomu prostě svádělo, nekonečná kontinuální
plocha ve mně zanechala dojem hravosti. Na chvíli jsem zatoužil
být zase malý kluk, zahodit všední starosti, hrát si na
pískovišti, kreslit křídou po zdech, čurat s kalhotama u kolen a
na všechno ukazovat s otevřenou pusou a říkat jéé. Tak trochu
jsem Ingrid záviděl její novou školku. Ale co, takle se můžu
aspoň těšit, až mi bude večer vyprávět svoje zážitky.....
Žádné komentáře:
Okomentovat